Pojednání o Lykantropech
Lykantropové, lykani a v neposlední řadě asi nejznámější název těchto tvorů, vlkodlaci. Není snad nikdo kdo by o těchto tvorech neslyšel. Už jako malé děti jsme byli strašeni příběhy o nejrůznějších temných bytostech a monstrech mezi která patří i vlkodlaci. Téměř vždy v těchto příbězích vystupují jako krvelačné bestie které znají jen jediné, zabít a rotrhat svou oběť na kusy a když mají dostatek času, tak se nažrat jejich masa. Jsou postrachy noci a pravděpoodbně s upíry nejobávanější tvorové už jen proto, že jich není jen pár, ale mnoho a tím jejich hrozba dosti reálná. Jejich schopnost měnit se na ohromné vlky nebo na stvoření podobná napůl vlku a napůl člověku jim dávají spolu s abnormální silou a velmi zostřenými smysli výhodu predátorů a tvoří z nich velmi nebezpečné protivníky. Jejich schopnosti léčení jsou téměř legendární stejně tak, jak jejich vybájená neporazitelnost. Tito tvorové mne fascinovali již od mého dětsví. Hltal jsem příběhy o nich a jako malý jsem se jich bál. S přibývajícími zimami které jsem prožil však strach ustupoval a zůstal jen velký respekt před těmito starodávnými bytostmi. Procestoval jsem mnoho zemí, pročetl mnoho zaprášených knih a v neposlední řadě, s několika těmito úchvatnými bytostmi jsem mluvil. Ano, čtete dobře, mluvil. Během mnoha let jsem schromáždil velké množství znalostí a nyní je vám zde předkládám v tomto malém pojednání, které by se mohlo, s trochou nadsázky, stát almanachem těchto tvorů.
Vlkodlak není jako vlkodlak
Lykantropové stejně tak jako i jiné rasy a tvorové se během své existence vyvijeli až do dnešních dnů. Mnoho z těchto "druhů" zůstává jako vzpomínka na dávné doby. Některé z nich se dále vyvijeli samostatně. Tím tato rasta získala poměrně velkou pestrost, i když staleté, ne-li dokonce tisícileté pronásledování zanechalo stopy.
Co znamená být vlkodlakem
Volání měsíce
Asi nejznámějším a nejsilnějším projevem této rasy, je takzvané volání měsíce. Určitě všichni z vás slyšeli, že během nocí, kdy je síla měsíce nejsilnější, se vlkodlaci mění ze své lidské podoby do vlčí, aby mohli lovit svou kořist. Volání měsíce prý vlkodlaci ovlivnit nedokáži a vždy se během úplňoké doby promění. Toto období, kdy by sme si měli dávat pozor na tato stvoření je první noci před úplňkem, samotný úplňěk a první noc po úplňku. Tyto tři dny jsou nejvíce kritické. Zaslech jsem tvrzení že opravdu silní vlkodlaci dokáží potlačit toto volání měsíce takovým způsobem, že se mohou proměnit jen přímo o úplňkové noci. Ale všechna tato tvrzrní jsou převážně z doslechu a vždy mi bylio řečeno, že ne všichni vlkodlaci to dokáží a ti co ano, musí velmi tvrdě a velmi droho cvičit svou sebekontrolu.
Proč je volání měsíce tak silné? Pro vysvětlení by tu mohla být jedna teorie. Říká se, že lykani byli uměle vytvořeni za dob Temna v Prvním věku světa. A to tehdy, když jeden mocný čaroděj ve vzdálené zemi potřeboval silné, věrné a hlavně nepřemožitelné bojovníky pro ochranu své země, kterou pustošili nově příchozí vládci noci, upíři. Po dlouhé době výzkumů prý zešílel a začal dělat pokusy na ostatních myslících tvorech. Po několika letech se mu podařilo pomocí kouzla spojit dva tvory, a to elfa a vlka. Oba tvorové měli velmi silné pouto k přírodě, ale toto spojení zapříčinilo, že se vlkodlak choval jako šílený a neznal nic jiného než smrt. Co bylo však pozoruhnodné, tento tvor si poněchal inteligenci vlka, ba dokonce se prý u něj projevovaly i zbytky osobnosti elfa, který byl pro tento pokus použit. Během následujícíh pokusů se však stala nehoda a jediná osoba ke které měl čaroděj téměř otcovské pouto, kouzelníkův učedník, byl vlkodlakem zraněn. Jak se záhy ukázalo, násilné spojení dvou nesourodých duší uzamčených v jednom těle vytvořilo pro kouzelníka něco neočekávaného. Z jeho věrného pomocníka se začal stávat vlkodlak, jako by byl zasažen kletbou, kterou byl ten první vytvořen. Působení kletby se nedalo v tak krátkém čase nedalo zvrátit a kouzelník nechtěl vidět jak se jeho věrný a jediný student stane bestií s jediným cílem, a to zabijet. Proto prý zapečetil duši vlka s vše co s ní bylo spojené tak, aby bylo možné tuto část existence vlkodlaka zcela potlačit a posléze i odstranit. Tento úmysl se zdařil však jen z části. Potlačení vlčí stránky osobnosti se zdařilo, ale spojení s duší i tělem vlastníka bylo tak dokonalé, že se již nedala odstranit. Právě v odbdobí úplňku je tato vlčí část tak silná, že převezme kontrolu nad celým tělem a z vlkodlaka se stává vraždící bestie.
Tak se zrodil první lykan.
Nyní se tu dostáváme k problému. Když jsem začal psát část o Volání měsíce, na začátku jsem uvedl, že někteří vlkodlaci se mohou proměnit jen jediný den ze tří, kdy má měsíc tak silnou moc, že dokáže dočasně prolomit svázanou bestii v těle lykantropa. Z toho, co jsem se mohl dozvědět od lykantropů, jsem pochopil, že jde z velké části o dvě zásadní schopnosti. Za prvé, přijmutí kletby, což prý není zdaleka tak jednoduché jak to zní, a za druhé, silná vůle. Nadále prý závisí na "druhu" vlkodlaka. A tím se dostáváme k tomu, co jsem napsal hned na začátku. Že vlkodlak není jako vlkodlak.
Proměna a možné podoby
Všichni jsme dozajisté slšeli o tom, že vlkodlaci mohou vypadat jako lidé, vlci, nebo jako tvorové, podobní napůl vlkům a napůl lidem. Možná vás to překvapí, ale všechny tyto podoby jsou u těchto tvorů možné. Né však všchny a u všech a dokonce i některých druhů se tato podoba liší. To, který druh jakou podobu může mít se dočtete až u každého druhu přímo, tady se jen podíváme, jak k tomu asi dochází a co to pro vlkodlaky znamená.
To, proč vlastně vlkodlaci jsou schpni měnit podobu nikdo přesně neví. Nejrozšířenější teorií je, že je to způsobené přítomností vlčí duše, která je svázaná a propletená s duší nakaženého. Jedno je však jisté. Schopnost měnit podobu byla u vkodlaků dřív, než u kouzelníků, čarodějů, druidů, kožoměňců a dalších, kteří dokáží měnit podobu vlastními schopnostmi a opět se vrátit do své původní. Šamanské, zvěromágské a transmutační schopností od vlkodlaků okopírovány, nebo zděděny. Protože se někdy stane, že vlkodlaci mívají děti s normálními lidmi a ne vždy se kledba zdědí.
Další věcí která je jistá během jejich proměny je to, že proces jako takový, i když je mnohdy velmi rychlý, je velmi bolestivý pro tělo a krajně nepříjemný a vyčerpávající pro duši. Proto je spousta vlkodlaků obvzvláště v období úplňku nepříjemných a podrážděných a je velmi nerozumné je rozčilovat.
Samotná proměna probíhá tak, že jejich extrémní schopnost regenarace se během proměny jaksi pokřiví a nejrůznější části jejich těl, od kostí, přez svalstvo a vnitřní orgány až po zuby, drápy a srst doslova narostou během okamžiku nebo se přemění. Pro lepší představu si vemte, že si zlomíte ruku a půjdete s tím za léčitelem, který ovládá léčivou magii. Při použití kouzla se sice vaše ruka uzdraví během několika minut, ale má to i stinnou stránku. Během té chvíle se veškerá bolest kterou by jste prožili po dobu hojení zranění, zažijete najednou a ještě o trochu víc. Většina těchto léčitelů však přebírá polovinu či i více této bolesti na sebe, protože by jí mohlo být na tělo léčeného mnoho. A teď si vemte, že tohle probíhá v každičkém kousku celého těla vlkodlaka. Díky jejich dlouhověkosti a vskutku vysokému prahu bolesti se dokáží s tím naučít žít. Ale občas se stane, že ti slabší jedinci z toho zešílí. I přez to všechno mnoho vlkodlaků se dokonce brání bezmyšlenkovému vraždění a snaží se i svou druhou podstatu zvládnout tak, aby i ve své vlkodlačí nebo vlčí podobě měli své chování pod kontrolou. Mnohým se to dokonce podaří, ale u některých druhů je toho není možné dosáhnout.
Zranitelnost
Vlkodlaci mají velkou výdrž, jejich zranění se hojí téměř před očima, mají etrémně vysokou sílu, jsou rychlí, mrštní a obratní jako jejich vlčí bratři, jejich bystré smysli jim mohou prozradit velmi mnoho o jejich okolí a protivnících, velmi dobré vidění jak na dálku, tak i v noční temnotě hustých lesů. Tohle všechno z nich dělá nebezpečné a snad i neporazitelné protivníky. Pokud nejste zkušený bojovník nebo čaroděj, neměli by jste se radši s těmihle tvory pouštět do boje. Ale jak to tak bývá, každý má svou slabinu a to platí i u vlkdolaků.
Ta největší kterou mohou použít všichni bez rozdíli je stříbro. Zranění způsobená tímto kovem se jim hojí velmi pomalu a jsou pro ně velmi bolestivá. Dokonce dokud mají stříbro v ráně, tak se nezačne hojit. S jejich krví reaguje takovým způsobem, že okolí ran může černat, jedná se ale jen o oxid stříbra který vzniká během reakce s jejich krví, který je pro ně silně jedovatý. Jejich regenerace je však může vyléčit, pokud je stříbrný předmět z rány odstraněn. Navíc pokud mají stříbro v těle, tak se nemohou přeměnit, a to jakýmkoliv způsobem. Stříbro jim však škodí opravdu jen tehdy, pokud je v jejich ráně, pověra, že je zraňuje jen to, že se tohoto kovu dotknou, je absolutně nesmyslná. Tento kov jim je sice vskutnu nepříjemný, ale někteří jedinci dokonce mají i stříbrné šperky, jen z důvodu téhle pověry aby se vyhli podezření.
Další věcí co jim škodí je bylina zvaná Vlčí mor. Toto je však lidový název, mezi učenými je známá jako Oměj. Tato bylina, která je prudce jedovatá pro obyčejné tvory je stejně jedovatá i pro vlkodlaky. Díky tomu má právě svůj lidový název.
Abychom učinili zadost jedům a těmto látkám, a ucelili si náhled na jejich působení, tak se ještě trošku podíváme na to, proč vlastně jedy jako takové až na skutečně velmi malé množství vyjímek na vlkodlaky nepůsobí. Je to díky jejich velmi rychlé regeneraci. Jejich zázračné regenerační schopnosti jsou způsobené velmi zrychleným metabolismem, proto se vám může někdy zdát, že vlkodlaci jsou opravdu nenasitní jedlíci, ale jejich tělo potřebuje velké množství energie, Její množství úměrně stoupá s množstvím podstoupených proměn či právě využité regerenerace. Jejich těla spalují a vstřebávají všechny látky tak rychle, že projevy jedů jsou mizivé a jejich posílená imunita způsobí, že to co z jedů zbyde a mohlo by působit, je velmi rychle potlačeno.
Stejně se jejich tělo chová i v případě drog, či alkoholu. Opilý vlkdodlak sice může znamenat velké riziko zničení hospody pokud si jeden nedá pozor, ale také velmi tučný vídělek pro krčmáře, protože množství vypitého alkoholu je opravdu velmi vysoké.
Co však už moc živých neví, je jeich další slabost, a to jejich hněv. Jejich z poloviny zvýřecí podstata, touha po krvi, velmi bolestivé proměny. To vše má, jak už bylo víše uvedeno, vliv na jejich náladu. I když mají velmi vysokou schopnost sebekontroly, u každého jedince jsou jisté věci, které jej mohou přivést doslova ke zběsilé zuřivosti. Tehdy vlkodlak nad sebou ztrácí kontrolu a je doslova šílené se u něj v tuto chvíli nacházet. Absolutně nad sebou ztratí kontrolu a zabije, roztrhá a rozpáře vše, co se mu dostane do spárů. Tento stav je velmi podobný berserkovi. Nevnímaí zranění ať jsou jakkoliv vážná, spíše jen je ještě více rozzuří. V tomto stavu mají ještě věší sílu než normálně. Ale má to i stinnou stránku, tetnto stav i přez jejich regenerační schonosti jim působí vážná vnitřní zranění a pokud se o ně někdo nepostará o po odeznění téhle tzuřivosti, tak mohou na způsobená zranění ve vyjímečných případech dokonce zemřít.
Dar řeči
Jak jistě víte, u inteligentních tvorů je běžné, že umí mluvit. Stejné to je i u vlkodlaků. Ale nemají to tak jednoduché, jak by jsme si mohli myslet.
Stvoření nemají žádný dar řeči a domluvit se s nimi dá pouze jak s vlky, pokud mu však zůstane větší inteligence po té, co jej kletba ovládne, může se najít i jiný způsob dorozumívání přes magii až po jakákoliv řešení.
Zato ostatní mají dar řeči ve všech svých podobách. Jen První nedokáží mluvit ve své vlčí podobě. Nikdo neví proč, ale bude to pravděpodobně tím, že kletba která je stvořila měla v sobě ještě příliš síly ze Stvořených.
Jak se vlkodlaci šíří
Jak se vlastně vlkdolaci rozmnožují a šíří po územích nejen Dalasorských, ale po celém světě. To je jistě zajímavá otázka a hned se nám tu naskýtá odpověď která se může zdát na první pohled velmi jednoduchá, a to pokousáním. Tato varianta je skutečně správná, ale i částečně zcestná. Pokud by totiž stačilo pouhé pokousání, tak by tu brzo bylo tolik vlkdodlaků, že by to způsobilo zkázu celého světa. Přeci jen, vlkodlaci jsou celkem dost nenasitní tvorové kteří mají téměř stále hlad a nebylo by tu pro ně prostě dostatek potravy. Aby se díky pokousání stal z někoho vlkodlak, musí být splněno několik podmínek. V první řadě musí být jedinec opravdu velmi odolný, aby jej proměna nezabila a v druhé řadě musí přežít pokousání, protože vlkodlak jej musí kvůli proměně rotrhat tak, že oběť je na prahu k cestě do stínového světa. Úspěšnost proměny a přežití tímto způsobem je sice téměř poloviční, ale sami vlkdodlaci se snaží těmto připadům vyhýbat. Protože proměnění mají jen vyjímečně svou vlčí podstatu dostatečně pod kontrolou a působí opravdu velké škody a tím je i daná nenávist lidí k vlkodlakům a záminka k jejich pronásledování.
Druhý způsob jak se stát vlkodlakem je ten, že se jím narodíte. U mnoha druhů vlkodlaků je však velmi vzácné se potkat s narozenými. Protože pokud je matka nebo dítě vlkdolakem, tak během úplňkové fáze při proměně dochází téměř vždy k potratu dítěte. Proměna jak matky tak i dítěte je tak rozsáhlá a násilná, že tento způsob doslova vylučuje. U některých druhů se však za velmi dlouhou dobu vývoje podařilo tento proces ovlivnit a jsou schopní mít děti, i když je to stále velmi vzácné.
Existují však způsoby, jak lze proměny záměrně utlumit a zastavit. Tento proces je ale velmi nebezpečný jak pro matku, tak i pro dítě. Ale přežití dítěte se blíží k padesáti procentům. K zamezení proměny se používá velmi speciální náhrdelník, vyrobeného ze vzácného kamene a zlata který má v sobě velmi silné kouzlo. Ovšem je tu velké riziko spojené s jeho používáním. Od třetího úplňku se během této měsíční fáze velmi zvyšuje podrážděnost a doslovná touha po krvi, která s každým dalším úplňkem stále více a více vzrůstá. Stejně s tím se i snižuje schopnost sebekontrly a prý se velmi často stává, že během posledních dvou úplňků spousta budoucích matek ztrácí sebekontrolu a během úplňku běsní jak krvežníví démoni šílenství. Samozřejmě se v tomto stavu promění do podoby vlkodlaka a tím způsobí smrt svému dítěti a mnohdy dokonce i sobě. Mnohdy se nedají uklidnit a jejich stav zběsilosti může trvat dokonce i přes dny během celé úplňkové fáze. Jediným způsobem jak takovou ženu zastavit, je dostat ji téměř do stínové říše. Mnohdy ale tak vážná zranění nepřežijí.
Tento způsob ovládání proměny používají i muži, a má i stejné účinky i rizika.
Nikdo neví, proč se tímto způsobem nedá zamezit proměnám trvale, jediný kdo by znal odpověď by mohl být jeden nekromant z poloviny druhého věku světa. Říkalo se mu Azachiel Poutník, díky tomu, že cestoval po všech zemích starého světa. Jednou se prý střetl s vlkodlakem a přežil jen díky velké náhodě. Příběh také vypráví o tom, že se z něj stal vlkodlak který měl pozoruhdné schopnosti. Jeho největším dílem byl však "Kámen Zpoutání", hladký olejovitě matně černý kámen velikosti a tvaru malého vejcete, zasazený do zlatého spetence, který byl zároveň závěsem pro šperk, aby se dal zavěsit na krk. Tento legendární šperk měl i jiné schopnosti mimo potlačení vlkodlačí proměny, a to pohlcování kouzel. Ovšem legenda a samotný šperk v ní nejsou příliš známé a jak to také bývá, legendy někdy nemusí vypovídat skutečnost. Jedno je ale jisté, někdo vytvořil šperk, a naučil jeho výrobu některé své studenty a ti předávají toto tajemství dál.
Vlkodlaci
A nyní se již dostáváme přímo ke konkrétním vlkodlakům. Postupně zde budou popsány více i méně známé druhy.
Stvoření (Lupinotuum Specimen)
Stvoření jsou první vlkodlaci kteří kdy chodili po tomto světě. Jak jsme se už dočetli, vlkodlaci byli umělě stvoření jako vojáci proti upírům. Ale jak to bívá, né vždy se vše povede a většinou bohově změní to, co si smrtelní usmyslí. A tak to doadlo i v případě tohoto tvora. Stvoření jsou téměř neovladatelní jedinci. Jejich jedinou myšlenkou je ukojit svůj hlad a zabiet vše, co jim stojí v cestě. Na rozdíl od vlků mají ale o dost vyšší inteligenci. Lidské se však ještě ne zcela rovná. Jejich regenerační schopnosti jsou stejné jako u většiny ostatních druhů, mají však ale jeden velký nedostatek. Pokud se někdo nakazí kletbou stvořených vlkodlaků, musí ji vyléčit do prvního úplňku než nad ním kletba získá trvalou moc. Poté se promění a zůstavě v podobě vlkodlaka trvale. Těmto tvorům jsou jejich pouta z dřívějšího života naprosto lhostejná a jediné co je může zkrotit jsou opravdu pevné řetězy, nebo silná magie. Na jejich proměnu ani nemá vliv Kámen Zpoutání. Proto pokud na některého tvra z tohoto rodu naratzíte, raši se mu vyhněte, protože pokud se sním pustíte do křížku, tak to končí buď jeho, nebo vaší smrtí. Posledním způsobem jak je zkroti je to, že budou poslouchat dominantnějšího vlka než jsou oni sami. Poté se u nich projevuje klasické chování jako ve skutečné smečce vlků.
Tento druh má však jednu speciální vlastnost, která všem ostatním schází. Jejich krev je prudce jedovatá pro upíry. Jsou zdokumentovány připady, kdy stačilo jen pár doušků této krve a s upírem byl konec.
První (Lupinotuum Prima)
Ač jsou ve skutečnosti druzí v pořadí, nosí tento druh označení první, poněvadž jsou prvními kteří mají chování skutečných vlkodlaků jak je známe dnes. Tito vlkodlaci jsou asi nejobávanější ze všech, protože jejich schopnosti někdy dosahují až monstrózních rozměrů. Po několika letech v této kletbě a podle síly jejich vůle se někteří jedinci dokáží vymanit z působení měsíčních fází a tím se stávají v určitýc případech téměř nepolapitelní. Navíc se mohou do své vlkodlačí podoby proměnit i mimo fáze úplňků, což z nich tvoří ještě více nebezpečná stvoření. Většina z nich nemá s nikým slitování, ale u mnohých se jejich lidská povaha nezměnila, ba dokonce, po velmi dlouhém a tvrdém cvičení jsou schopni ovládat své já i v podobě vlkodlaka. V některých legendách je dokonce popsáno, že na ty skutečně staré nemělo ani valného účinku stříbro.
První jsou svou stavbou poněkud odlišní od Stvořených, převážně v předných tlapách v podobě vlkodlaka. Jsou téměř stejné jako lidské, jen jsou však zakončeny nezasunutelnými drápy. Dokáží v nich držet předměty, byť poněkdu neohrabaně, ale jejich iteligence, pokud je nepohltí kletba a nezešílí z toho, dokáže s tímto hendikemepem bojovat. Navíc jsou schopni chodit po zadných, jako by to byli normální nohy. Samotní První jsou mnohem mohutnější než všechny ostatní druhy, což jim dává i menší výhody v síle. Ale zároveň jsou i lepším terčem, i když jejich obratnost je úctyhodná.
První se od Stvořených ještě liší tím, že se dokáží proměnit do podoby vlka. Nemusíte se bát, vlkodlaka v této podobě velmi dobře poznáte, obzvláště pokud se jedná o takového, který patří do rodu Prvních. Mívají totiž v kohoutku téměř stošedesát coulů a celá jejich postava je opravdu mohutná a robustní.
Tito vlkodlaci mají však i své nedostatky. Během úplňkových fází se totiž většinou mění právě do podoby vlka. Další je velké ryziko toho, že nedokáží ovládnout kletbu a v podobě vlčí nebo vlkodlačí se stávají stejně šílenými jako Stvoření. A v neposlední řadě, jsou velmi vzácní. Kletba Prvních se přenese na pokousaného jen tehdy, když téměř zemře, zranění musí být opravdu velmi vážná a je jen na osudu, pokud dá takovému nešťastníkovi šanci. Většina pokousaných buďto zemře, nebo se vůbec nepromění. V dnešních dobách se však už První mají za vyhynulý druh.
Svázaní (Lupinotuum Tenetur)
Svázaní jsou jedni z vlkodlaků, se kterými se dnes můžete setkat a mohou se měnit, narozdíl od Stvořených, kteří tuto vlastnost nemají a Prvních, kteřé už dlouho nikdo neviděl. Jejich název je odvozen od toho, že jejich kletba je velmi slabá, převážně má vliv jen o úplňcích a i po proměněn do vlkodlaka se jedinci zachovává zdravý rozum. Pokud ovšem zvládne fakt, že je z něj najednou ohromná hromada chlupů, svalů, má velký hlad a navíc je kolem něj spousta nových vjemů.
Pokud se Svázaným dostane šance přežít dostatečně dlouho, získají schopnost proměny i mimo měsíční fáze jako První, ale nemají dost sil na to, aby se vymanili z působení úplňků. Stejně tak na ně i stříbro platí stále stejně po celou dobu jejich života.
Pokud vás pokouše Svázaný, tak je jen mizivá šance že vás kletba plně ovládne, pokud si dokážete zachovat zdravý rozum.
Svázaní jsou v proměněné podobě hodně podobní Stvořeným. Někteří jedinci jsou však trochu menší, ale rozdíl je pro necvičené oko nepostřehnutelný. Zato čeho si hned všimnete je to, že neútočí jako smyslů zbavení. Protože jejich chytrost (pokud byl vlkdlak chytrý i před proměnou) zůstává nedotčená. Mají i schopnost jako První, měnit se ve vlky, ale tu získávají časem a jako jediní vlkdlaci si mohou vybrat, jakou podobu na sebe poté při úplňku vezmou.
Pokud se vám zdá divný jejich název, Svázaní, tak sem se rozhodl vám sem napsat drobné vysvětlení. Pokud opomeneme jejich sílu, regeneraci a mrštnost šelmy, tak jsou celkem dost dobře ovladatelní. Tohoto právě využili upíři. Už bylo dávno po válce, kdy byli vlkodlaci určeni ke jejich likvidaci a tak je začali lovit a zotročovat. Nechuť těchto druhů k sobě vzájemná byla však na obou březích tak pevně zakořeněná, že z tako chycených vlkodlaků se stávali otroci nebo mazlíčci výstředních upírů, nebo takových, kteříc htěli ukázat, že pro ně není problém vlkodlaka zkrotit a vycvičit.
Svázaní mají však spolu s Prvními, Bloudícími a Lugaros jednu společnou slabinu proti upírům. Jejich krev už pro ně nění jedovatá. Dokonce krev některých vlkodlaků je pro ně doslova lákavá pochoutka. Vzhledem k regeneračním schopnostem se tak může stát i jediný vlkodlak dlouhodobým zdrojem potravy pro některého upíra, pokud mu padne do zajetí.
Bloudící (Lupinotuum Erraticus)
Bloudící patří mezi nejmladší druh vlkodlaků spolu s Lugaros. Bloudící se však zrodili v otrockých podmínkách upírů. Mají o něco větší sílu než Svázaní, ale jejich hlad po krvy je také silnější a tak je u nich celkem reáln ryziko podléhat krvežíznivosti nebo dokonce ovládnutí kletbou. Tito vlkodlaci byli kdysi většinou vychováváni jen v podmínkách, které jim upíři dali a tak byli i relativně poslušnými a spolehlivými otroky. V některých případech se dokonce vyjímeční jedinci mohli stát součástí stráže upíra, který jej vlastnil. Jejich smýšlení spíše věrného psa s iteligencí člověka z nich dělalo a do dnes z mnoha z nich dělá věrné a nebezpečné bojovníky, protože se nebrání ani prolití krve vlastného druhu, pokud si to jejich pán bude přát.
Tito vlkodlaci jsou od počátku vysvobozeni z působení úplňlů. I když ryzika z dlouhodobého neproměňování jsou stejná, jako u Kamene Spoutání. Tato výhoda však má i svůj protilad. Byla vykoupena ztrátou proměny do podoby vlka.
Jejich vlkodlačí podoba je téměř k nerozeznání od jejich předků Svázaných. Jejich povaha je však podstatně prudčí a ohnivější, obzvláště pokud jsou v podobě vlkodlaka. Navíc až na opravdu nadané jedince v této podobě neudrží v rukou žádné běžné zbraně.
Lugaros (Lupus Populi)
A nyní jsme už u posledního druhu vlkodlaků. Lugaros. Jejich název pochazí ze starého jazyka a znamená svobodní. Stejně jak Bloudící, vzešli Lugaros ze Svázaných. Jejich povaha je však naprosto odlišná. Většina jedinců je inteligentních a hlavně, téměř všichni se zrodili na svobodě. A to z nich také dělá nebezpečné nepřátele pro upíry a všechny kdo se odváží narušit jejich klid.
Lugaros stejně jak Bloudící od svého stvoření nepatří pod vládu úplňků. Jejich proměna je vždy svobodá a narozdíl od všech ostatních vlkodlaků je nenásilná a téměř bezbolestná. A je tu ještě jedna velká zvláštnost, která je odděluje od ostatních vlkodlaků. Ženy mohou porodit díte svého druhu.
Taková věc však nezůstala bez odezvy. Jsou totiž nejslabšími ze všech druhů. Přišli o svou schopnost proměny do podoby vlkodlaka a zůstala jim jen jejich vlčí podoba. Mnozí druidové, kteří znají Lugaros říkají, že je to způsobené po staletí posilování pouta s přírodou. Protože byť ve vlčí podobě, nejsou zdaleka tak mohutní jako první. Dosahují maximálně devadesát coulů v kohoutku. Velká spousta z nich je dokonce jen o trochu větší než běžní vlci. To jim umožňuje se skrýt téměř všude a tak to jsou rození záškodníci a partyzáni.
Mnoho z Lugaros žije skrytě mezi lidmi a málo kdo vůbec tuší, že s takovým tvorem kdy mluvil. Ve skutečnosti je to jeden z nejčastejších vlkodlaků. V jejich skrytém životě však vládne tvrdá hiearchie smečky, kde vládne ten nejdominantnější můž (samec). Ale stejně tak jako u všech ostatních druhů. Můžete narazit i na samotáře, ale v případě Lugaros je to skutečná vyjímka.
A nyní se již dostáváme přímo ke konkrétním vlkodlakům. Postupně zde budou popsány více i méně známé druhy.
Stvoření (Lupinotuum Specimen)
Stvoření jsou první vlkodlaci kteří kdy chodili po tomto světě. Jak jsme se už dočetli, vlkodlaci byli umělě stvoření jako vojáci proti upírům. Ale jak to bívá, né vždy se vše povede a většinou bohově změní to, co si smrtelní usmyslí. A tak to doadlo i v případě tohoto tvora. Stvoření jsou téměř neovladatelní jedinci. Jejich jedinou myšlenkou je ukojit svůj hlad a zabiet vše, co jim stojí v cestě. Na rozdíl od vlků mají ale o dost vyšší inteligenci. Lidské se však ještě ne zcela rovná. Jejich regenerační schopnosti jsou stejné jako u většiny ostatních druhů, mají však ale jeden velký nedostatek. Pokud se někdo nakazí kletbou stvořených vlkodlaků, musí ji vyléčit do prvního úplňku než nad ním kletba získá trvalou moc. Poté se promění a zůstavě v podobě vlkodlaka trvale. Těmto tvorům jsou jejich pouta z dřívějšího života naprosto lhostejná a jediné co je může zkrotit jsou opravdu pevné řetězy, nebo silná magie. Na jejich proměnu ani nemá vliv Kámen Zpoutání. Proto pokud na některého tvra z tohoto rodu naratzíte, raši se mu vyhněte, protože pokud se sním pustíte do křížku, tak to končí buď jeho, nebo vaší smrtí. Posledním způsobem jak je zkroti je to, že budou poslouchat dominantnějšího vlka než jsou oni sami. Poté se u nich projevuje klasické chování jako ve skutečné smečce vlků.
Tento druh má však jednu speciální vlastnost, která všem ostatním schází. Jejich krev je prudce jedovatá pro upíry. Jsou zdokumentovány připady, kdy stačilo jen pár doušků této krve a s upírem byl konec.
První (Lupinotuum Prima)
Ač jsou ve skutečnosti druzí v pořadí, nosí tento druh označení první, poněvadž jsou prvními kteří mají chování skutečných vlkodlaků jak je známe dnes. Tito vlkodlaci jsou asi nejobávanější ze všech, protože jejich schopnosti někdy dosahují až monstrózních rozměrů. Po několika letech v této kletbě a podle síly jejich vůle se někteří jedinci dokáží vymanit z působení měsíčních fází a tím se stávají v určitýc případech téměř nepolapitelní. Navíc se mohou do své vlkodlačí podoby proměnit i mimo fáze úplňků, což z nich tvoří ještě více nebezpečná stvoření. Většina z nich nemá s nikým slitování, ale u mnohých se jejich lidská povaha nezměnila, ba dokonce, po velmi dlouhém a tvrdém cvičení jsou schopni ovládat své já i v podobě vlkodlaka. V některých legendách je dokonce popsáno, že na ty skutečně staré nemělo ani valného účinku stříbro.
První jsou svou stavbou poněkud odlišní od Stvořených, převážně v předných tlapách v podobě vlkodlaka. Jsou téměř stejné jako lidské, jen jsou však zakončeny nezasunutelnými drápy. Dokáží v nich držet předměty, byť poněkdu neohrabaně, ale jejich iteligence, pokud je nepohltí kletba a nezešílí z toho, dokáže s tímto hendikemepem bojovat. Navíc jsou schopni chodit po zadných, jako by to byli normální nohy. Samotní První jsou mnohem mohutnější než všechny ostatní druhy, což jim dává i menší výhody v síle. Ale zároveň jsou i lepším terčem, i když jejich obratnost je úctyhodná.
První se od Stvořených ještě liší tím, že se dokáží proměnit do podoby vlka. Nemusíte se bát, vlkodlaka v této podobě velmi dobře poznáte, obzvláště pokud se jedná o takového, který patří do rodu Prvních. Mívají totiž v kohoutku téměř stošedesát coulů a celá jejich postava je opravdu mohutná a robustní.
Tito vlkodlaci mají však i své nedostatky. Během úplňkových fází se totiž většinou mění právě do podoby vlka. Další je velké ryziko toho, že nedokáží ovládnout kletbu a v podobě vlčí nebo vlkodlačí se stávají stejně šílenými jako Stvoření. A v neposlední řadě, jsou velmi vzácní. Kletba Prvních se přenese na pokousaného jen tehdy, když téměř zemře, zranění musí být opravdu velmi vážná a je jen na osudu, pokud dá takovému nešťastníkovi šanci. Většina pokousaných buďto zemře, nebo se vůbec nepromění. V dnešních dobách se však už První mají za vyhynulý druh.
Svázaní (Lupinotuum Tenetur)
Svázaní jsou jedni z vlkodlaků, se kterými se dnes můžete setkat a mohou se měnit, narozdíl od Stvořených, kteří tuto vlastnost nemají a Prvních, kteřé už dlouho nikdo neviděl. Jejich název je odvozen od toho, že jejich kletba je velmi slabá, převážně má vliv jen o úplňcích a i po proměněn do vlkodlaka se jedinci zachovává zdravý rozum. Pokud ovšem zvládne fakt, že je z něj najednou ohromná hromada chlupů, svalů, má velký hlad a navíc je kolem něj spousta nových vjemů.
Pokud se Svázaným dostane šance přežít dostatečně dlouho, získají schopnost proměny i mimo měsíční fáze jako První, ale nemají dost sil na to, aby se vymanili z působení úplňků. Stejně tak na ně i stříbro platí stále stejně po celou dobu jejich života.
Pokud vás pokouše Svázaný, tak je jen mizivá šance že vás kletba plně ovládne, pokud si dokážete zachovat zdravý rozum.
Svázaní jsou v proměněné podobě hodně podobní Stvořeným. Někteří jedinci jsou však trochu menší, ale rozdíl je pro necvičené oko nepostřehnutelný. Zato čeho si hned všimnete je to, že neútočí jako smyslů zbavení. Protože jejich chytrost (pokud byl vlkdlak chytrý i před proměnou) zůstává nedotčená. Mají i schopnost jako První, měnit se ve vlky, ale tu získávají časem a jako jediní vlkdlaci si mohou vybrat, jakou podobu na sebe poté při úplňku vezmou.
Pokud se vám zdá divný jejich název, Svázaní, tak sem se rozhodl vám sem napsat drobné vysvětlení. Pokud opomeneme jejich sílu, regeneraci a mrštnost šelmy, tak jsou celkem dost dobře ovladatelní. Tohoto právě využili upíři. Už bylo dávno po válce, kdy byli vlkodlaci určeni ke jejich likvidaci a tak je začali lovit a zotročovat. Nechuť těchto druhů k sobě vzájemná byla však na obou březích tak pevně zakořeněná, že z tako chycených vlkodlaků se stávali otroci nebo mazlíčci výstředních upírů, nebo takových, kteříc htěli ukázat, že pro ně není problém vlkodlaka zkrotit a vycvičit.
Svázaní mají však spolu s Prvními, Bloudícími a Lugaros jednu společnou slabinu proti upírům. Jejich krev už pro ně nění jedovatá. Dokonce krev některých vlkodlaků je pro ně doslova lákavá pochoutka. Vzhledem k regeneračním schopnostem se tak může stát i jediný vlkodlak dlouhodobým zdrojem potravy pro některého upíra, pokud mu padne do zajetí.
Bloudící (Lupinotuum Erraticus)
Bloudící patří mezi nejmladší druh vlkodlaků spolu s Lugaros. Bloudící se však zrodili v otrockých podmínkách upírů. Mají o něco větší sílu než Svázaní, ale jejich hlad po krvy je také silnější a tak je u nich celkem reáln ryziko podléhat krvežíznivosti nebo dokonce ovládnutí kletbou. Tito vlkodlaci byli kdysi většinou vychováváni jen v podmínkách, které jim upíři dali a tak byli i relativně poslušnými a spolehlivými otroky. V některých případech se dokonce vyjímeční jedinci mohli stát součástí stráže upíra, který jej vlastnil. Jejich smýšlení spíše věrného psa s iteligencí člověka z nich dělalo a do dnes z mnoha z nich dělá věrné a nebezpečné bojovníky, protože se nebrání ani prolití krve vlastného druhu, pokud si to jejich pán bude přát.
Tito vlkodlaci jsou od počátku vysvobozeni z působení úplňlů. I když ryzika z dlouhodobého neproměňování jsou stejná, jako u Kamene Spoutání. Tato výhoda však má i svůj protilad. Byla vykoupena ztrátou proměny do podoby vlka.
Jejich vlkodlačí podoba je téměř k nerozeznání od jejich předků Svázaných. Jejich povaha je však podstatně prudčí a ohnivější, obzvláště pokud jsou v podobě vlkodlaka. Navíc až na opravdu nadané jedince v této podobě neudrží v rukou žádné běžné zbraně.
Lugaros (Lupus Populi)
A nyní jsme už u posledního druhu vlkodlaků. Lugaros. Jejich název pochazí ze starého jazyka a znamená svobodní. Stejně jak Bloudící, vzešli Lugaros ze Svázaných. Jejich povaha je však naprosto odlišná. Většina jedinců je inteligentních a hlavně, téměř všichni se zrodili na svobodě. A to z nich také dělá nebezpečné nepřátele pro upíry a všechny kdo se odváží narušit jejich klid.
Lugaros stejně jak Bloudící od svého stvoření nepatří pod vládu úplňků. Jejich proměna je vždy svobodá a narozdíl od všech ostatních vlkodlaků je nenásilná a téměř bezbolestná. A je tu ještě jedna velká zvláštnost, která je odděluje od ostatních vlkodlaků. Ženy mohou porodit díte svého druhu.
Taková věc však nezůstala bez odezvy. Jsou totiž nejslabšími ze všech druhů. Přišli o svou schopnost proměny do podoby vlkodlaka a zůstala jim jen jejich vlčí podoba. Mnozí druidové, kteří znají Lugaros říkají, že je to způsobené po staletí posilování pouta s přírodou. Protože byť ve vlčí podobě, nejsou zdaleka tak mohutní jako první. Dosahují maximálně devadesát coulů v kohoutku. Velká spousta z nich je dokonce jen o trochu větší než běžní vlci. To jim umožňuje se skrýt téměř všude a tak to jsou rození záškodníci a partyzáni.
Mnoho z Lugaros žije skrytě mezi lidmi a málo kdo vůbec tuší, že s takovým tvorem kdy mluvil. Ve skutečnosti je to jeden z nejčastejších vlkodlaků. V jejich skrytém životě však vládne tvrdá hiearchie smečky, kde vládne ten nejdominantnější můž (samec). Ale stejně tak jako u všech ostatních druhů. Můžete narazit i na samotáře, ale v případě Lugaros je to skutečná vyjímka.
