Upíři (vampíři nebo nosferatu) jsou krví se živící nemrtví tvorové, jenž si uchovali mládí či stárnutí se zastavilo ve věku proběhlé proměny. Legendy i mýty o něm vypráví jako o tělu bez duše, toužící po krvi a ničící životy bezbraných lidí. Avšak opak je pravdou. Legendy byly stvořeny z nevědomosti a proto se v nich vyskytuje jen zmínka o jejich krvežízniivosti, nikoli o jejich světlejších stránkách. Stejně jak lidé, se upíří rasa rozděluje do tří skupin, které vypovídají o jejich povahách. První skupina jsou Nosferatu inanimis (bez duše) - dalo by se také říct zombie nebo oživlá mrtvola sající krev. Z listů Dalasoru lze přečíst, že inanimis vzniká nečistým způsobem (člověk, jenž se provinil vraždou, sebevraždou či jiným závažným přestupkem, ale také uživatel černé magie a dítě jemu narozené). Byli téměř zničeni a přežilo jen malé množství jedinců bez duše, kteří se ukrývají v lesích Stiného údolí. Jejich vzhled se od ostatních nosferatu liší v barvě kůže, která má nádech světle zelené, a očima bez jiskry či v očích mají jen zarudlé bělmo. Druhou skupinou jsou Nosferatu immundus (nečistí) - Nečistí jsou zřejmě nejrozšířenější formou upíra tak jak ho známe i neznáme. Narozdíl od inanimis má jejich tělo trvalou duši, vzpomínky i vlastnosti z předchozího života. Má barvu světle karamelové či bělavé barvy s jiskrou života v očích. Jejich myšlení je neomezené, avšak síla, ikdyž je mnohonásobně silnější než u člověka, je výrazně více omezena než u čistokrevných nosferatu, kteří se rodí v rodinách spojených do jednoho z deseti klanů. Třetí a poslední skupinou jsou Nosferatu genus (čistokrevní) - první zmínky o čistokrevných vznikly již v 1. věku Dalasoru. Za prvního doloženého upíra je ztotožňován Maodorus Limu Orjanskij, žijící na sklonku 3500. roku věku, zakladatel klanu a zárověň nejstaršího národu: Prastarých. V tento se čistokrevní skrývají a snaží se obnovit své klany. Po velkém honu z minulého tisíciletí současného věku zbylo z deseti mocných klanů pouze pět a i ty pomalu vymírají pod nátlakem okolních zemí, toužících po jejich zázračném popelu, který podle legendy dokáže oživit mrtvé.
Typický vzhled upíra:
Nosferatu vzhledem, až na pár výrazných detailů, velmi připomíná člověka. Kůži má sametově jemnou a výrazně pobledlou. U inanimis neboli upírů bez duše je spíše s nádechem světle zelené nebo sněhově bílé s modrými odlesky. Zuby jsou pravidelné a bílé s vystouplými, dutými špičáky, kterými sají krev své oběti. Ikdyž plno historiků řadí upíry mezi démony, které ovládá nezastavitelná touha po krvy, většina upírů svou touhu do jisté míry dokáže ovládnout. Podle očí se dá bezpečně poznat zdali máte co dočinění s nemrtvým bez duše (krvavé bělmo, nebo bělmo chybí) nebo jiným nosferatu, který podle prvního dojmu působí jako Dalasorský občan.
Vlastnosti upíra:
Bezohlední a krvelační..tak jsou nosferatu označeny v Kronice mořeplavce Fiodora Jasného, jenž objevil Západní ostrovy lemující hranice Dalasoru. Podle něj mají upíři schopnost vniknout do vědomí člověka a zničit jeho duši nekonečnými útoky, avšak touhle schopností oplývají pouze staří a velmi zkušení jedinci. Jen velmi zřídka jí dosáhne nosferatu immundus nebo genus mladší osmset let.
Charakter upíra:
Upíří charakter se dá popsat neústupností a tvrdohlavostí. Ti, jenž mají duši se projevují jako lidé. Mají své světlé i temné stránky a povahu, která jedince charakterizuje. Plno upírů nezná prohru, pokud příjde na bitvu, kterou nedokáží vyhrát, raději zemřou, než aby se vzdali a pocítil hořkou chuť prohry. Upíři byli dlouho považováni za bytosti bez srdce a duše, bez jakékoliv viny a citů, avšak vždy tomu bylo jinak. Mají city a dokáží cítit lásku i nenávist, bolest i zklamání, dokonce i chut po moci a touhu vládnout.
Pouto svázání:
Poutem svázání je nazýván stav, kdy je upír silně citově vázán k jakékoliv bytosti (drow, člověk, vlkodlak či jinný upír) a okusil chuť jeho krve. Pouto je znamením vášně a věrnosti, kdykoliv se upír sváže, dělí se s dannou bytostí o veškeré pocity i fyzickou a psychickou bolest. Pokud je jednomu ze svázaných ublíženo, druh to pocítí podobnou neuhasitelnou bolestí na místě, kde je zraněn. Svázané lze rozpoznat podle drobného tetování v podobě černého plamene. Pro upíra je pouto velmi nebezpečná zkušenost a proto je také mezi upíry tak vzácné. Nebezpečí spočívá v bolesti ze smrti svázaného. Více jak polovina svázaných nosferatu řeší tragickou událost sebevraždou a nebo se psychicky zhroutí. Tenhle pocit lze také nazvat slovy diagnosis bifariam (diagnoza půlení) a jde o půlení vědomí svázané osoby a mnohdy i zkrácení jejího života.
Upíři a těhotenství:
První skutečné zmínky o těhotné upírce byly zaznamenány již koncem prvního věku (věku stvoření). Málo kdo si uvědomí, že ikdyž upír je nemrtvá bytost, orgány má zachovalé a tudíž funkční. Proto nelze vyvrátit teorii, že upíři se dokáží rozmnožovat po způsobu lidí. Těhotenství u upírek trvá o něco déle (asi 9,5 měsíce) a porod je většinou náročnější než u lidských žen. Bez váhání se provádí císařský řež, neboť je velké riziko úmtí dítěte i matky během porodu. Samotný porod trvá 8-10 hodin, během kterých může upírka ztratit až 2l krve, snad už jen proto je doporučovát porod císařským řezem.
Přeměna:
Přeměna v dospělého nosferatu u narozených začíná již na sklonku třináctého roku, kdy se pomalu přetvářejí orgány a celá cévní soustava, aby mohla pohltit množství krve, které tělo příjme z jedinné oběti. Plíce přestanou být nejdůležitějším orgánem a jejich činnost je zastavena, přestává se okysličovat krev a i přesto, že kdokoliv by byl již mrtví, nosferatu již kyslík nepotřebují. Není přesně známo proč, žádná podrobná pitva upíra nebyla provedena, protože tělo nosferatu se krátce po smrti rozpadá v šedý popel. Celá přeměna je ukončena po třech až pěti letech, kdy si celé tělo přivyklo novému systému a zátěži na organismus. Téměř u 70% mláďat či přeměněných obětí, tělo přeměnu odmítne a veškeré buňky, jenž obsahuje, odumřou. Proto je velmi důležité v době přeměny dbát na vhodnou stravu, vyváženou živinami.
Upíři a vlivy, jenž je mohou zabít:
V legendách se praví: "Světlo vzejdi v dlaň, nechť paprsky protnou jejich srdce a spálí jej na popel, ze kterého vzešli oni krvelační!". Avšak, co je pravda a co pouhý mýtus či báchorka? Přímé sluneční paprsky skutečně upířím bytostem škodí více, než-li by se na první pohled zdálo.
Pokud nosferatu ztratí více jak dva litry krve, začne jejich tělo pomalu schnout, nikoli skomírat, a stávají se zranitelnější vůči všem nepříznivým vlivům, které jim mohou ublížit. Svědcená voda, kříž či dřevěný kůl mu mohou způsobit značné problémy a spomalovat upíří reflexi. Avšak proč je svěcená voda tak nebezpečná? Běžná svěcená voda je připravena knězem při rituálu, který je formou exorcismu, a je umístěna nejčastěji v kostelech a chrámech. Lovci jimi kropí hroty svých šípů a nebo ostří mečů, aby lépe pronikali do těl a působili vážnější či smrtelná zranění.
